Zvykejte si na přepych aneb Hnusný fejeton

Před dvěma lety mě můj užmanžel (toť jeden z mých oblíbených ucelených výrazů) dovezl na chatu mezi bohapusté nic a vítězoslavně oznámil: "Tak tady je náš nový domov." V břiše se mi převalovalo flegmatické maxidítě, takže jsem zůstala jediným rozčileným a protestujícím členem rodiny. Pětadvacetiletá ekonomka, která si nedokázala představit přežití v tak běsném místě. Když přicházíval Petr pěšky ze vzdálené civilizace, ptal se, jak bylo. Mé těhotenské výkřiky zněly zcela jasně: "Hnusně, hnusně a ještě jednou hnusně!!!" Chybělo mi město, jeho ruch, kavárny, lidi, kultura, všechno. Šedesátiletý samorost, zosobňující mou rychlou záchranu v případě nouze, mi naháněl víc hrůzu, než pocit jistoty. Tolik jsem si přála skládat krásný kočárek do krásného auta. To vše parkovat u krásného domu, v krásném městě. Utěšovací rituál, že všechno chce svůj čas, vyzněl vždy do uraženého ticha.
Těch dvakrát třistašedesátpět dní neuteklo jako voda a rozhodně neuběhly jako nic. Ale já si zvykla na přepych, který nelze definovat ve vzorci a nelze jednoznačně popsat. Musíte si ho „předbrečet“, abyste pochopili...
Za vraty nám začíná přírodní rezervace. Místo, kudy ráno odchází mlha z rybníka. Rosa vás zmáčí až ke kolenům a rákosí má osm podob zelené. Váš řád se přizpůsobí normálnímu normálu. Těšíte se , až labutě konečně vyvedou mladé, až uzrají maliny na mezi. Víte, kdy začít sbírat květ lípy na dobrý zimní čaj. Náš dvouletý Vojta ví, jak vypadá žába a rozezná čápa od volavky. Posloucháte ticho, dýcháte les a zíráte na mraky. Že nic není dokonalé, zjišťujete například v zimě. To lípy už odkvetly, volavky odletěly a žáby možná zmrzly. Koukat na mraky není čas, protože prohazujete už po páté cestu sněhem k chytře umístěné kotelně za domem.
Cože to má vlastně společného se stránkami Bohouška??? Všechno a nic!!! V době, kdy se na noční stolky dětí valí braková literatura, nebo rovnou televizní vysílače, je třeba zvykat ratolesti na přepych. Kupte jim foglarovku. I tam se píše o „mém lese“. Postupné dávky takového bohatství způsobí možná jediné. Nebudou mít krásné auto, před krásným domem, v krásném městě. Ale snadněji zjistí, co je skutečně hnusné, hnusné a ještě jednou hnusné...